Jak nečaje maté a rooibos dobývají svět

16. 05. 2024 ― INSPIRUJEME

Vlastně ani není divu, neboť čajovník čínský patří k nejstarším kulturním rostlinám, které lidé používají, a užitek už jim přináší několik tisíc let. Z lístků a tipsů tohoto keře či stromu se připravuje lahodný a povzbudivý nápoj, který má velmi příznivý vliv i na zdraví konzumentů.

Z Číny se čaj šířil do světa, ovšem dlouho zůstával jen jakousi specialitou Asie. V 16. století se konečně objevil v Evropě. Ve století sedmnáctém vznikaly první evropské čajovny, respektive restaurace nabízející i čaj, v 18. století propadla čaji šlechta a čaj se již podával na všech zámcích a měl vliv i na pokusy napodobit čínský porcelán a tím i na konjunkturu vedoucí ke vzniku manufaktur a továren na výrobu porcelánu. V 19. století si čaj přivlastnilo i podzámčí, ovšem například ve staré Anglii se čajová kultura ritualizovala a nikdo ze střední a vyšší třídy si už nedokázal představit odpoledne bez čaje. V druhé půli dvacátého století se pak zrodily úzce specializované čajovny se specifickou čajovou kulturou, která je ovlivněna původními asijskými kořeny i duchovními tradicemi. Dnes se dá říct, že je čaj druhým nejrozšířenějším teplým nápojem na světě. Čaj ovlivnil i výrobu a design nádobí a de facto inspiroval k vynálezu porcelánu a jeho vliv se projevil i v jazycích mnoha národů světa. Slovem čaj totiž přeneseně označujeme všechny výluhy z částí rostlin určené k pití, ať už je připravujeme z pravého čaje, z jiných bylin či rostlin, nebo z ovoce. Čaj se tak stal natolik významným kulturním, hospodářským i obchodním fenoménem celého světa, že bylo jen otázkou času, kdy se jeho připomenutí či oslava objeví i mezi světovými svátky. Dokonce je s podivem, že se tak nestalo už mnohem dříve.

Mezinárodní den čaje

První oslava čaje pod názvem Tea Day (Den čaje), který byl později rozšířen na Mezinárodní den čaje, se odehrála 15. prosince 2005 na Světovém sociálním fóru v Novém Dillí v Indii. O rok později se přidala Srí Lanka a od roku 2008 se patnáctý prosinec stal čajovým svátkem pro většinu zemí produkujících čaj. Slavila jej Indie, Srí Lanka, Nepál, Bangladéš, Vietnam, Indonésie, Malajsie, Malawi, Uganda a Tanzanie.

V roce 2015 však Indie navrhla další rozšíření oslav prostřednictvím Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) a její mezinárodní skupiny pro čaj. Tato skupina nakonec prosadila oslavu Mezinárodního dne čaje s posvěcením OSN na celém světě. Datum se však změnilo. Od roku 2019 se tedy slaví tento den pod záštitou OSN na celém světě vždy 21. května.

Hlavním poselstvím Mezinárodního dne čaje je upozorňovat vlády i občany nejen na výhody konzumace čaje, ale i na význam čaje v celosvětovém obchodu. Připomínat by se měly způsoby jeho pěstování, podmínky pěstitelů čaje a jejich pracovníků, jakož i oprávněnost požadavků na podporu cen a dodržování podmínek spravedlivého obchodu spadajícího pod mezinárodní certifikát Fair trade.

Pro nás, konzumenty, je tento den především oslavou tohoto úžasného typu nápoje. Jak jsme výše uvedli, přeneseně se slovem čaj označují i výluhy z jiných rostlin než jen z čajovníku čínského. Protože jsme se už v našem blogu zabývali jak pravými čaji (zeleným i variantami černého), tak i čaji bylinnými a ovocnými, dnes se podíváme na dva zajímavé zástupce tzv. nečajů. Představíme si nápojovou hvězdu Jižní Ameriky – maté a endemickou specialitu jižní Afriky – rooibos.

Fenomén maté

Maté, někdy nazývané yerba maté, je v Jižní Americe opravdu populárním nápojem, který se pije ve všech rodinách a je s ním spojeno i místní specifické nádobí. Dalo by se říct, že je to nápoj přímo národní, kdyby se okamžitě nevymezili Argentinci, Brazilci, Uruguayci a Paraguayci, jaký to národ vlastně myslíme, neb ve všech těchto státech je maté považováno za národní poklad. Ovšem kdyby se to dozvěděli příslušníci indiánského kmene Guaraní, jen by se zasmáli a řekli by, že yerba maté pili už v dobách, kdy tu žádní běloši nebyli.

Maté je tak rozšířené a populární, protože dokáže nenásilnou formou pozvednout naše vnímání a náladu díky svým posilujícím a stimulačním účinkům i vysokému obsahu minerálů a vitamínů. Díky těmto benefitům, jež nabízí, se také stává v posledních letech postupně stále populárnějším i v jiných koutech světa.

Co to tedy maté je a jak přišlo ke svému názvu

Jako maté se označuje sušená směs různě zpracovaných lístků a drobných větviček cesmíny paraguayské (ilex paraguariensis), což je stálezelený strom, který roste nejen v Paraguayi, ale také v Argentině, na jihu Brazílie a částečně i v Uruguayi. Zhruba ve stejné oblasti žije i výše zmíněný indiánský kmen Guaraní, jehož šamani a medicinmani si už před staletími všimli zajímavých stimulačních účinků cesmínových lístků a naučili se je zpracovávat a vařit z nich povzbuzující nápoj. Cesmínové lístky stačí totiž jen zalít vroucí vodou. Po chvíli čekání, až se to dá pít, vás maté oblaží svými účinky. Dnes víme, že je to proto, že jeho listy obsahují kromě kofeinu i teofylin, silice, třísloviny a vitamíny A, B a C. Indiáni ovšem tomuto nápoji dali i jméno, neb v jejich jazyce slovo „mati“ znamená odvar čili vlastně – čaj, ale také tu nádobu, ve které se připravuje. A yerba je nejspíš zkomolenina slova herba (bylina, rostlina), které slyšeli od španělských dobyvatelů, takže yerba maté znamená doslova bylinný či rostlinný odvar.

V 16. století se do oblasti obývané kmenem Guaraní vydali jezuité na misie a přípravu nápoje maté odkoukali od indiánů a později rozšířili jeho používání i mezi evropské přistěhovalce, mezi nimiž se vžil i ten polozkomolený název. Dnes je yerba maté nebo zkrátka maté pojem, který užívají všichni, a v této části Jižní Ameriky si už nikdo nedovede představit každodenní fungování bez jeho popíjení.

Oblíbená směs Maté Detox a čisté Maté Green

Příprava nápoje

Místní si tento nápoj tradičně připravují tak, že do vydlabané tykve zvané kalabasa nasypou posekané sušené nebo pražené lístky a větvičky cesmíny a zalijí je horkou vodou. Potom nápoj srkají přímo z kalabasy pomocí speciálního kovového brčka s integrovaným sítkem, kterému se říká bombilla. Bombilla má opravdu nahoře tvar brčka a dole je zakončena takovým poloplacatým hruškoidem s malinkými dírkami. Kalabasy mohou být různě velké. Ty osobní, používané jen jejich majitelem, který je vozí všude s sebou, jsou malé a mají obsah tak 100 až 200 ml. V některých domácnostech se používají i docela velké tykve jako společné, rodinné nebo přátelské kalabasy – a ty mohou mít i litrové objemy. Do těchto kalabas se maté neustále přisypává a voda přilévá a maté se tak popíjí v průběhu celého dne. Teprve až je kalabasa plná vylouhovaných lístků, vyklepnou se jako odpad a začne se znovu – přisypávat a zalévat. Kalabasy bývají i krásně zdobené a celkově mohou s podobně tepanou či ozdobenou bombillou představovat krásný kus užitého umění či něčeho podobného, jako byl svého času u nás babiččin sváteční porcelánový servis. Maté si však můžete připravit i zcela klasicky jako čaj, v konvici, scedit nápoj přes sítko a po prvním nálevu použité lístky vyhodit. Má to své hygienické výhody, neboť kalabasy se nedají dobře vymývat a ty méně frekventované mohou uvnitř i zplesnivět.

Pěstování, sklizeň, zpracování a druhy maté

Ještě před sto lety se nevědělo nic o rozmnožování cesmíny paraguayské, její semena nikomu nevzešla, takže se mohly zpracovávat jen stromy v lese, kde rostly přirozeně. Pak si lidé všimli, že semeno musí nejdřív projít zažívacím traktem ptáků a pak teprve vzejde. Proto jimi začali krmit slepice a sbírat jejich trus a od té doby je teprve možné zakládat cesmínové sady.

Pěstitelé své obhospodařované stromy z praktických důvodů zařezávají tak, aby nepřesahovaly výšku 8 metrů. Jednou za tři roky se ořežou koncové větve, které se pak již na farmě dále zpracovávají. Většinou se otrhávají lístky i s kousky větviček, potom se drtí či sekají nebo i melou na různou hrubost či jemnost. A pak se výsledná drť buď jen suší, nebo i praží. Vznikají tak různé varianty maté.

V Argentině převažují relativně hrubé kousky lístků a větviček, proto se argentinské maté snadněji cedí. Paraguayské maté je hutnější a aromatičtější a často se připravuje i za studena – jako tzv. ledové maté čili „tereré“. V Brazílii častěji cesmínu melou a vytvářejí tak tzv. prachové maté, které se trochu podobá japonské matche. V Uruguayi cesmínu téměř nepěstují, ale dovoz z Brazílie upravují podle svých receptů, dle kterých vzniká nejkrémovější a chuťově nejvýraznější varianta maté.

Zelené maté (nepražené) má přívětivější, svěžejší chuť, pražené maté se chuťově může blížit některým Pu-Erhům. Maté (zelené i pražené) se však ještě míchá s dalšími bylinami i sušeným ovocem nebo i v různých poměrech mezi sebou, takže na tamních trzích existují desítky různých směsí.

Příprava, účinky a benefity maté

Příprava je jednoduchá. Do nádoby, ať už je to kalabasa, nebo konvice, nasypete směs yerba maté a zalejete ji vroucí vodou. Necháte odstát, až se dá pít – přecedíte a pijete. V případě kalabasy jen strčíte dovnitř bombillu a můžete srkat. Pro jemnější nálevy se používá jen horká voda a cedí se už po několika málo minutách, ale chcete-li ochutnat plnou a někdy značně výraznou chuť a tím i maximální sílu nápoje, můžete louhovat i čtvrt hodiny.

Maté obsahuje kofein, teofylin, silice, třísloviny a vitamíny A, B a C, účinně dokáže zahnat únavu, posiluje nervový systém, imunitu a paradoxně pozitivně upravuje i režim spánku, takže i po večerní konzumaci usnete. Antioxidační účinky maté mohou i lehce brzdit stárnutí. Také má diuretické účinky, na jedné straně podporuje trávení, na druhé zase potlačuje pocit hladu, takže je vhodné i jako podpora při redukčních dietách. Proto je maté natolik neodolatelné, že si bez něj v Jižní Americe (a dnes už nejen tam) nedokážou představit své každodenní pohodové fungování.

Rooibos

Rooibos je po maté dalším populárním nečajem, tentokrát však pochází z jihu Afriky. Čajovou směs, kterou známe jako rooibos, tvoří v zásadě nasekané kousky jehlicovitých lístků, stopek a větviček keře zvaného čajovec kapský. Tento keř nemá navzdory názvu nic společného s pravým čajem a v jazyce prvních místních bílých osadníků – Búrů – se mu říká rooibos (rooi = červený, bos = keř), tedy červený keř, což je název, který se také vžil pro označení tohoto skvělého nápoje.

Na přípravu rooibosu se hodí i svým motivem čajová souprava Kilimanjaro s jemným sítkem.

Původ rooibosu a jeho objevitelé a propagátoři

Čajovec kapský je endemická rostlina, neboť původně rostla jen v části Cedebergu neboli Cedrových hor v Západním Kapsku na jihu Afriky. Je to keř s velice starobyle vypadajícími lístky připomínajícími spíše jehličky, jako u jehličnanů, který dorůstá maximální výšky necelých dvou metrů. Jeho účinky objevili už v dávných dobách původní obyvatelé jižní Afriky, Křováci, a od nich převzaly přípravu nápoje i další migrující kmeny. Mezi domorodci byl rooibos velice populární, dětem jej dávali pít často spolu s mlékem. Pro nás jej objevil nadšený švédský botanik Carl Peter Thunberg, jehož první zmínka o rooibosu je z roku 1772. Thunberg rooibos popsal a studoval a byl si vědom i jeho pozitivních účinků na zdraví. Jeho přednášky měly vliv na rozvoj pěstování, ale stále se jednalo jen o místní specialitu.

Hladkému pěstování rooibosu bránil i fakt, že se nedařilo získávat dostatek semen k rozšíření plantáží, navíc jejich klíčivost byla nízká. Semínka totiž odnášeli mravenci do svých mravenišť, proto se pod keři téměř žádná nenacházela. Dlouhou dobu tedy semena rooibosu patřila ke zdaleka nejdražším zemědělským osivům.

Až na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století se o významný přínos v rozvoji pěstování rooibosu zasloužil doktor le Fras Nortier, místní lékař, amatérský botanik a milovník přírody. Podařilo se mu objevit ono tajemství klíčivosti a ztrácení rooibosových semen, takže spolu s Olofem Berghem, místním zemědělcem, vyvinul novou pěstitelskou metodu, kdy se semena získávala prosíváním mravenišť a klíčivost těchto mravenci ukradených semen citelně vzrostla, takže mohla růst i výroba rooibosu, a to v mnohem větším měřítku než dosud.

Dr. Nortier měl také díky vědeckým rozborům mnohem jasnější představu o tom, co rooibos obsahuje a jaké jsou jeho blahodárné účinky.

Třetím důležitým mužem rooibosu byl obchodník s čajem Benjamin Ginsberg, který si uvědomil jeho obrovský potenciál. Jeho rodinná firma začala vykupovat surovinu přímo od farmářů v Cederbergu, kde se jí tehdy říkalo „horský čaj“. Experimentoval s fermentací a sušením a také zakládal nové plantáže, na kterých se pěstoval čajovec kapský. Čajové směsi, už pod názvem rooibos, začal nabízet i na zahraničních trzích. Měl velký úspěch. Do začátku II. světové války se Ginsbergovi podařilo zavést rooibos jako důležitou komoditu na světových čajových trzích. Válka vše zničila, trh se zhroutil a mnoho plantáží zaniklo. Po smrti Benjamina Ginsberga se však v poválečném období ujal podniku jeho syn Charles a znovu vybudoval a ještě rozšířil výrobu a prodej rooibosu.

Sklizeň, zpracování a druhy rooibosu

Rooibos, tedy čajovec kapský, se sklízí jednou za rok tak, že se de facto ponechá jen spodních 40 cm kmínku a větví keře a zbytek se useká. Jednotlivé větve s lístky se nasekají a nadrtí na drobné kousky, které se pak nechají fermentovat, přesněji oxidovat. Oxidace se v určité chvíli zastaví prudkým zahřátím a pak se rooibos dosušuje. Teprve dokonale suchá směs je finálním produktem, tedy červeným rooibosem, kterému fermentace dodává onu charakteristickou jantarově červenou až červenohnědou barvu nálevu a nasládlé aroma.

Pokud se vynechá fermentace a čajová drť se rovnou suší, vzniká tzv. zelený rooibos, jehož nálev je žlutý, sladkost je podobná jako u červeného rooibosu, ale chutná trochu jemněji, měkce, jakoby po bylinách, podobně jako zelený čaj. Podobnost s pravými čaji (zeleným nebo černým/červeným) není náhodná, délka či rozsah fermentace prostě v obou případech rozhodují o výsledné variantě nápoje. Ovšem ani červený, ani zelený rooibos neobsahují kofein, krom rozdílu v barvě nálevu a chuti mají i podobné účinky, takže jsou vhodné i k večernímu popíjení, a to i pro děti a těhotné ženy. Dají se také kombinovat s dalšími bylinami či ovocem. Toho se hojně využívá, proto rooibos najdeme v mnoha čajových směsích.

Příjemný nasládlý čistý rooibos, úžasná směs Slunce v buši a tajuplná směs Misty cliffs

Příprava, účinky a benefity rooibosu pro naše zdraví

Rooibos připravujeme podobně jako jiné čaje či čajové směsi. Směs nasypeme do konvice či jiné nádoby a zalijeme vroucí vodou. Doporučuje se louhovat jej tak 3 až 4 minuty a pak scedit. Protože však neobsahuje, na rozdíl např. od pravého čaje, žádné nepříjemně svíravé třísloviny, tak se nestane nic závažného, ani když jej zapomenete slít. Bude možná jen trochu hutnější. Rooibos se dá pít teplý i studený, a protože neobsahuje žádný silný stimulant, jako jsou kofein v kávě či tein v čaji, je opravdu vhodný pro všechny v kteroukoli denní či noční dobu.

Zajímavá je jeho tradiční africká příprava, kdy rooibos buď povaříte s mlékem, nebo do něj kápnete trochu smetany, čímž jeho chuť výrazně zjemníte. Už jsme naznačili, že rooibos je přirozeně nasládlý, proto ani není nutné ho příliš doslazovat, maximálně tak lžičkou dobrého medu, čímž určitě nic nezkazíte. Výborné jsou i ochucené varianty rooibosu, neboť se jeho nasládlá chuť skvěle pojí s jinými bylinami či sušeným ovocem. Proto se rooibos přidává i do docela kreativních čajových směsí.

Rooibos obsahuje množství antioxidantů a spoustu vitamínu C, ale také řadu minerálních látek, jako například železo, draslík, vápník, sodík, mangan, zinek, měď, fluor a hořčík.

Nejen dr. Nortier, ale i další výzkumníci po něm si všimli, že rooibos pomáhá při bolestech hlavy, je skvělý na žaludeční potíže, je bohatý na minerály, proto se doporučuje i sportovcům či těžce tělesně pracujícím jedincům. Domorodci jej dávali a dodnes dávají spolu s mlékem dětem, aby klidně spaly. Působí příznivě na činnost srdce a krevní tlak, tlumí průběh alergických reakcí i projevů dny a má také významné protizánětlivé a antibakteriální účinky. Dokonce se zkoumá i v souvislosti s léčbou nakažených virem HIV.

Rooibos však má i jiné využití, krom nápojů se z něj dají vyčarovat i různé chutné pokrmy či pochutiny – např. se používá jako přísada do marmelád, sladkého pečiva, do omáček k masu, ale má své místo i při výrobě některých druhů kosmetiky.

Zajímavé je, že se ještě před II. světovou válkou považoval rooibos za jakousi náhražku čaje. To už dávno není pravda, dnes je rooibos plnohodnotným členem velké „čajové“ rodiny, i když je to fakticky nečaj.

Cooldecor

Doporučené produkty (5)