Keramika, litina, kamenina – co to je? Praktický průvodce světem materiálů pro výrobu nejen čajového nádobí
07. 02. 2025 ― INSPIRUJEME
Dnešní téma visí už nějakou dobu ve vzduchu. Po celou dobu existence našeho obchůdku se i v sortimentu hrnků, misek a velmi specifického nádobí pro přípravu a servírování čajů a káv snažíme nabízet výrobky, které jsou nejen krásné či nějak zajímavě umělecky či esteticky pojaté, ale zároveň i praktické, tedy opravdu využitelné v každodenním provozu.
Vzhled, tvar i objem posoudí každý sám dle svých estetických preferencí a osobních potřeb, ale pro úspěšný výběr je důležité znát i vlastnosti materiálu, z něhož jsou zvažované hrníčky, konvice či misky vyrobeny, aby mohly co nejlépe sloužit i svému praktickému účelu. A právě v oblasti vlastností materiálů se občas stane, že se představy a fakta mohou rozcházet.
Abyste se napříště mohli jednodušeji rozhodovat, nabízíme vám v dnešním blogu jakéhosi malého průvodce světem materiálů, ze kterých se vyrábí hrnky, misky i ono speciální čajové či kávové nádobí.
Začátek cesty
Zkuste si představit, že sedíte u stolu s šálkem voňavého čaje nebo kávy. Zamysleli jste se někdy nad tím, jak dlouhou cestu musel člověk ujít, než se naučil vyrábět podobně dokonalé nádobí, ze kterého právě pijete? Jak jsme se, jako lidé, propracovali od primitivních hliněných misek po nablýskaný porcelán, od hrubé litiny po křehké sklo? Každý materiál má svůj příběh, svou cestu, své kouzlo i své specifické použití.
Vydejme se spolu na pomyslnou poznávací cestu světem materiálů, ze kterých se vyrábí naše každodenní nádobí. Zaměříme se především na nejstarší z nich – tedy na keramiku, kameninu, sklo, litinu a porcelán, ale dostane se i na moderní nerezovou ocel, a povíme si také o jejich důležitých povrchových úpravách v podobě glazur a smaltů.
Poznáme jejich historii, výrobní procesy, vlastnosti i způsoby, jak o ně správně pečovat, aby nám dlouho a dobře sloužily. Případně je srovnáme mezi sebou, abyste už například neměli pochybnosti o tom, v čem se liší keramika od kameniny. Tyto informace by vám měly pomoci vybrat si konkrétní kus nádobí mnohem pečlivěji vzhledem k tomu, co od něj očekáváte, a to i s přihlédnutím k jeho vyhlídkám do budoucna.
Originální keramické výrobky, které dodají vašemu domovu styl. Meďáky, krásné hrnky s červenou glazurou nebo hrníčky s autorským potiskem
Keramika
Co je keramika
Základem keramiky je hlína (jíl) s různými příměsemi (tedy směs anorganických nekovových matérií), která se vypaluje při teplotách 900-1100 °C. Bez glazury je porézní a má typicky červenou až hnědou barvu podle složení hlíny.
Vznik a vývoj keramiky
První nádobí vzniklo v době, kdy si naši předkové uvědomili, že potřebují něco pro přenášení vody a skladování potravin. Začalo to jednoduše a z jednoduchých materiálů – svázanými listy, skořápkami ořechů, vydlabanými kousky dřeva či tykví. Pak ovšem někdo zjistil, že mokrá hlína na slunci tvrdne – a první keramická revoluce byla na světě!
Keramika patří k vůbec nejstarším řemeslným dovednostem lidstva. Její historie sahá až do pravěku, kdy lidé našli způsob, jak zpracovávat hlínu do podoby nádob, soch a dalších předmětů, které nám dodnes poskytují cenné informace o jejich kultuře a každodenním životě.
První keramické výrobky a nádoby se objevily už v prehistorickém období ve starší době kamenné – někdy v letech 29 000-25 000 př.n.l. Vyvinuly se z výroby hliněných předmětů původně sušených na slunci. Jedním z prvních dochovaných a už vypálených keramických předmětů, spadajících do uvedeného období, je i slavná Věstonická venuše objevená před sto lety na jižní Moravě.
Nejstarší nálezy nádob pocházejí z Japonska (období Džómon) a Číny a tyto první primitivní keramické nádoby a figurky byly tvarovány ručně a vypalovány v jednoduchých jámových pecích. V průběhu času se techniky zlepšovaly, a to zvláště během neolitické revoluce (9 000-4 000 př. n. l.), kdy zemědělství a díky němu i usazování se lidí na konkrétních místech přispěly k rozvoji keramiky jako klíčového řemesla. Na konci neolitu se objevují v Egyptě první jednoduché hrnčířské kruhy.
Ve starověkém Egyptě, Mezopotámii, Řecku a Římě měla keramika významnou roli. Nejenže sloužila v podobě praktických předmětů, ale také jako umělecká díla, která byla zdobená složitými motivy a zpracovávána s velkou precizností. Střepy z těchto dob se dochovaly, jsou uchovávány v muzeích a studovány archeology po celém světě.
Postupně se zlepšovaly techniky výroby, objevily se nové postupy, glazování, barvení. Na počátku středověku byly oblíbené maurské keramické dlaždice s glazurou s modrými ornamenty – tzv. azulejos (Španělsko), dále „majolika“ – bílá glazovaná keramika z ostrova Mallorca, a od 13. století začala vítězně „táhnout“ Evropou i keramika s měkčím střepem a bílou glazurou z italského města Faenza, zvaná fajáns. Do českých zemí ji přinesli v 17. století moravští příslušníci sekty novokřtěnců – Habáni – a vytvořili svůj vlastní charakteristický dekor.
I dnes je keramika ceněna nejen pro své praktické použití, ale také jako jedna z forem umění. Moderní keramici experimentují s materiály, technikami a koncepty, vytvářejí unikátní a inovativní díla.
Keramika je tedy nejen důležitou součástí naší historie (a dá se dokonce říct, že je vlastně "prapředkem" všech ostatních hliněných materiálů – něco jako babička porcelánu a teta kameniny), ale i živým uměleckým odvětvím, které stále přináší nové a inspirativní kousky, a to ponejvíce právě v segmentu nádobí.
Výrobní proces keramiky, techniky a postupy
- Těžba a příprava hlíny (čištění, míchání).
- Tvarování (ručně, na kruhu nebo do forem), případně zdobení vrypy.
- Sušení.
- První vypalování (přeměna hlíny v pevný střep – první hotový výrobek).
- Glazování a zdobení (volitelné).
- Druhý výpal (pokud je použita glazura – vzniká definitivně hotový kus).
Hrnčířský kruh
Hrnčířský kruh, vynalezený přibližně kolem roku 3500 př. n. l., představoval revoluci ve výrobě keramiky. Umožnil rychlejší a přesnější tvarování nádob, což vedlo k rozvoji elegantnějších a symetrických tvarů.
Formy
Formy, většinou ze sádry, se používají k tzv. tváření keramiky, jež se děje trojím způsobem: litím či odléváním některých tvarů, kdy se do formy nalije tzv. keramická břečka (ředěná hlína), nebo vtlačováním a formováním, při nichž se používá hutnější mix hlíny.
Glazování
Glazování je aplikace tekuté glazury (jemný anorganický prášek rozpuštěný ve vodě) na povrch keramického výrobku. Při vypálení vytváří glazura na keramice lesklý a ochranný povrch. Glazury mohou být průhledné, průsvitné nebo neprůhledné a mohou obsahovat různé barvy a vzory.
Dekorativní techniky
Existuje mnoho dekorativních technik, jako jsou rytí, malování, aplikace reliéfů nebo inkrustace. V minulosti měla každá kultura své vlastní charakteristické styly a vzory, které odrážely jejich jedinečné estetické cítění. Dnes se každý umělec či řemeslník vyjadřuje po svém.
Péče a údržba
- Neglazovaná keramika nasává vodu a pachy, špatně se umývá.
- (Takže například proslulé čínské a japonské čajové sety z neglazované keramiky je vhodné používat vždy jen na jeden druh čaje, neboť tato keramika získává patinu svého původního nálevu).
- Glazovaná keramika se naopak udržuje snadno. (A tím pádem lze střídat různé nápoje).
- U keramiky je třeba dávat pozor na prudké změny teploty.
- Pokud je keramika glazovaná, je vhodná i do myčky. Bez glazury nikoli.
Přednosti a slabiny keramiky
| + | - |
|
+ Přírodní materiál |
- Může praskat při teplotních šocích |
Nádherná bílá čajová souprava Elstra Offwhite z kvalitní kameniny – nápaditý, a přitom klasický design, který zútulní posezení u čaje s rodinou či přáteli
Kamenina
Zatímco keramika je jakousi základní pramáti výrobků z hlíny, kamenina už je její poněkud vytříbenější formou. Je to vlastně něco mezi klasickou keramikou a porcelánem.
Co je kamenina
Je to typ keramiky, který je vypalován při vyšších teplotách (1150-1300 °C), kdy dochází k tzv. slinování (vzniku skelné či sklu podobné látce). Díky tomu je kamenina hustší a trvanlivější než keramika, ale také těžší.
Lidé často zaměňují kameninu s obecným pojmem keramika, ale kamenina, i když je vlastně specifickým druhem keramiky, má jiné vlastnosti. Je méně porézní a je odolnější proti prasknutí než běžná keramika, takže je ideální i pro každodenní namáhané nádobí, včetně hrnků, misek a talířů. Pro svou odolnost, jsou kameninové výrobky často určeny k použití venku pod širým nebem, třeba jako dlaždice.
Výrobní proces kameniny
Výroba kameniny je stejná jako keramiky, liší se jen vyšší teplotou vypalování (1150-1300 °C) a použitím jiné základní směsi hlín a materiálů: kamenina je totiž směsí mletého živce, vápence a kaolínu.
Vznik a vývoj kameniny
Kamenina pochází z Asie, konkrétně z Číny, kde se experimentovalo s teplotou vypalování i složením směsi už s objevem protoporcelánu. Doložena je od 4. století našeho letopočtu.
Nezávisle na znalostech Číňanů se ovšem i v Evropě – v Porýní – podařilo vyrobit kameninu již v 8. století. V celé Evropě ji však prosadili ve velkém až v 16. století arabští kupci. V 18. stol. ji zdokonalil a zpopularizoval anglický keramik Josiah Wedgwood. Jeho proslulá kamenina byla bez polevy a nesla jemné reliéfy – říkalo se jí také „královnina keramika“ (Queen´s ware).
Jak poznáme kameninu od keramiky?
- Kamenina je těžší než běžná keramika.
- Při poklepu vydává jasný, zvonivý zvuk.
- Má jemnější a hutnější strukturu.
- Často má i solnou glazuru. (To je glazura vzniklá parami při vypalování, při němž se rozprašuje roztok solí do pece).
Péče a údržba
- Kamenina je velmi odolný materiál.
- Snadno se čistí.
- Kamenina je vhodná i do myčky.
- Odolává teplotním změnám lépe než keramika.
Přednosti a slabiny kameniny
| + | - |
|
+ Velmi odolná a trvanlivá. |
- Těžší než porcelán. |
Rozkvetlá porcelánová miska Nordic Blue Poppy, šálek jako ze zámku Spring time a praktický hrnek Natura s dřevěnou podložkou – co zaujme vás?
Porcelán
Porcelán je takový aristokrat mezi nádobím. Není divu, že se mu říká "bílé zlato". Jeho objevení změnilo svět servírování čaje a později i stolování a dodnes je symbolem elegance. Porcelánové nádobí je nejen krásné, ale také mimořádně odolné a vhodné jak ke každodennímu užívání, tak i pro formální příležitosti či jako sběratelské kousky.
Co je porcelán
- Velmi jemná směs kaolinu, křemene a živce.
- Vypaluje se při velmi vysokých teplotách (1350-1400 °C).
- Je bílý, průsvitný a jemný.
- Má nejkvalitnější strukturu ze všech keramických materiálů.
Výrobní proces porcelánu
- Příprava porcelánové hmoty (velmi náročné na čistotu a jemnost mletí surovin).
- Tvarování (různé techniky podle typu výrobku – ruční, na kruhu, lití či lisování do forem).
- Sušení (musí být velmi pomalé a kontrolované).
- První výpal (tzv. „přežah“ - výpal při 900 °C).
- Glazování.
- Ostrý výpal (při teplotách přes 1350 °C).
- Případné zdobení a další výpal.
Druhy porcelánu
- Měkký porcelán (nižší teplota výpalu, porcelán je křehčí).
- Tvrdý porcelán (klasický, nejvyšší kvalita).
- Kostní porcelán (s příměsí kostního popela, typický pro Anglii).
Vznik a vývoj porcelánu
Porcelán je často považován za vrchol keramiky kvůli svému jemnému vzhledu a vysoké odolnosti. První keramiku přibližující se vlastnostem porcelánu, tzv. protoporcelán, se podařilo vypálit v Číně zhruba v 7. století př. n. l. – v posledním období dynastie Čou.
První opravdový porcelán byl vyroben v Číně během panování dynastie Tchang (618–907 n. l.) a tehdy také vznikly základy vysoké čajové kultury stolování. Nejvyšší kvality porcelánu však bylo dosaženo až v období dynastie Ming (1368–1644 n. l.). Porcelán byl natolik ceněný, že se stal důležitým exportním produktem do všech koutů tehdy známého světa. Evropané jej dlouho jen kupovali a obdivovali a marně se snažili napodobit i výrobu tohoto čínského zázraku. Až začátkem 18. století byly objeveny správné výrobní postupy a konečně začala výroba evropského porcelánu, jako je například slavný Míšeňský porcelán.
Záhy také v Anglii inovací technologického postupu dokonce vznikl zcela nový druh kvalitního porcelánu – tzv. kostní porcelán. V 19. století pak zvýšením teploty vypalování dokázali evropští výrobci produkovat i vysoce kvalitní tvrdý porcelán.
V tomto období také porcelán definitivně ovládl trhy s nádobím a stal se materiálem milovaným obyčejnými lidmi i nejvyššími kruhy společnosti. V českých zemích proslul především karlovarský porcelán – například pod značkou Thun.
Péče a údržba porcelánu
- Porcelán je křehký, vyžaduje opatrné zacházení.
- Čistý porcelán je vhodný i do myčky, ale některá jeho zdobení nikoli. Lehce jej omývejte, vyhněte se abrazivním čisticím prostředkům, abyste si jej nepoškrábali. Pokud však máte starší nebo ručně malované kousky, je lepší je mýt raději ručně.
- Porcelán nesnáší prudké teplotní změny.
- Je odolný vůči chemikáliím.
Přednosti a slabiny porcelánu
| + | - |
|
+ Krásný vzhled. |
- Porcelán je křehký. |
Naše nejoblíbenější litinová čajová souprava Jin Jang – nadčasový design, perfektní tepelná izolace a zenová harmonie dodá každé chvíli s čajem punc výjimečnosti a vznešenosti.
Litina
Pokud mezi materiály, z nichž se vyrábí nádobí, považujeme porcelán za aristokrata, potom bychom litinu mohli nazvat silákem či rytířem. Je to vlastně železo s vyšším obsahem uhlíku, které se naučili lidé odlévat do forem. Litina je ceněna pro až ohromující tepelné vlastnosti, hlavně pro její schopnost dlouho udržet teplo.
Co je litina
- Slitina železa s uhlíkem s obsahem uhlíku nad 2,14 %.
- Vyrábí se tavením železné rudy.
- Litina je velmi těžká, robustní, ale relativně křehká.
- Má vynikající tepelné vlastnosti – velkou absorpční schopnost a dlouhé sálání.
Vznik a vývoj litiny
Litina byla objevena ve 4. století př. n. l. v Číně během doznívání dynastie Čou a jejím přechodu do období válčících států. Velmi rychle se stala oblíbeným materiálem především při výrobě nádobí díky své trvanlivosti a schopnosti dobře vést teplo. Litina byla používána k výrobě různých nádob, od kotlů, pánví a pečících forem až po konvice.
V době dynastie Tchang (618–907 n. l.), ve zlatém věku čajové kultury, byla založena i tradice používání speciálních litinových čajových konvic a servisů, neboť tyto konvice dokázaly udržet čaj optimálně horký po dlouhou dobu, a to i během studených čínských zim.
Během staletí se vyvinuly i různé estetické úpravy litinových čajových konvic, přičemž jeden z vrcholů dokonalosti litinového mistrovství najdeme v Japonsku v tradičních japonských čajových konvicích tetsubin. I dnes je kvalitní litinová konvice zárukou, že si svůj čajový nálev můžete užívat opravdu dlouho.
Výrobní proces
- Tavení železné rudy ve vysoké peci.
- Přidání uhlíkatých příměsí pro správné vlastnosti.
- Odlévání do forem.
- Chladnutí a tuhnutí.
- Povrchová úprava (často se používá smaltování).
Vlastnosti a použití litiny
- Litina výborně vede a udržuje teplo.
- Je perfektní na pomalé vaření i dlouhé udržování optimální teploty nálevu.
- Skvělých výsledků při přípravě oblíbeného čaje můžete dosáhnout tak, že po vzoru některých čajomilců předehřejete litinovou konvici ještě před přípravou čaje čistou horkou vodou. Nálev, který může mít například u zeleného čaje pouze 70 °C, pak rozehřátá konvice udrží v ideální teplotě ještě déle.
- Při správné péči vydrží litina celé generace.
- Časem si vytvoří na povrchu přirozenou nepřilnavou vrstvu.
Péče a údržba litiny
- Litina se opravdu nikdy nesmí umývat v myčce, vždy je potřeba ji mýt ručně a jemně a jen tekoucí vodou – nesnáší chemii.
- Po umytí ji vždy důkladně vysušte.
- Nesmí se dlouho namáčet ve vodě – přece jen je to železo, tak aby nezkorodovalo.
Přednosti a slabiny litiny
| + | - |
|
+ Litina je extrémně odolná. |
- Litina je velmi těžká. |
Stylový skleněný chemex a designová skleněná konvice – dokonalé duo pro milovníky kávy i čaje, které charakterizuje elegance a funkčnost
Sklo
Když už jsme přisoudili personifikovaný charakter i předešlým materiálům, sklo bychom mohli s trochou představivosti označit jako kouzelníka. Ano, vlastně je to takový kouzelný materiál. Sklo je průhledné, a může mít i čarokrásné barvy, ale zároveň je pevné, obecně je sice křehké, ale může být i značně odolné. A jeho výroba mohla kdysi připadat lidem jako skutečné kouzlo.
Co je sklo
- Sklo je amorfní (nekrystalická) pevná látka.
- Základní surovinou skla je křemičitý písek.
- Sklo vzniká tavením při vysokých teplotách (kolem 1500 °C).
- Může být čiré nebo po přimíchání dalších příměsí i různě barevné.
Vznik a vývoj skla
Sklo má velmi dlouhou a fascinující historii. První skleněné korálky a ozdoby uměli vyrobit umělci a řemeslníci v jednoduchých pecích už ve starověké Mezopotámii a Egyptě – kolem roku 2500 př. n. l.
Technika výroby skla se v průběhu věků zdokonalovala a sklo se pro své vlastnosti stalo oblíbeným materiálem pro výrobu nádob ve starověkém Římě. Římané dokázali stvořit skleněné poháry, vázy, mísy a lahve čiré i různě zbarvené, průhledné i jen průsvitné. V době helénské, i později za císařství, už byly tyto skleněné nádoby na vysoké technické úrovni a taktéž velmi ceněné.
Ve středověku se v podobě magicky barevných vitráží dostalo sklo do katedrál a v Benátkách se zase prosadilo jako ideální materiál mnohem dokonalejších zrcadel, než byla do té doby používaná leštěná zrcadla z ušlechtilých kovů.
V moderní době sklo stále nachází využití jak v běžném nádobí, tak v designérských skvostech, kde jeho průhlednost a estetická hodnota zůstávají velkou výhodou. Masivně však sklo proniklo i do architektury a navždy změnilo tvář moderního města.
Výrobní proces skla
- Míchání surovin (křemičitý písek, soda, vápenec).
- Tavení ve sklářské peci.
- Tvarování (foukáním, litím nebo lisováním).
- Pozvolné chlazení (velmi důležitá je ona pozvolnost).
- Případné zušlechťování povrchu skla.
Druhy skla používané na výrobu nádobí
- Běžné sodnovápenaté sklo.
- Borosilikátové sklo (to je veškeré varné sklo, u nás je známá např. značka Simax).
- Tvrzené sklo – najdete nejen na displejích mobilů, ale jako opálové sklo se používá i pro výrobu odolného nádobí (konvičky, sklenice, misky i různé zapékací formy).
- Křišťálové sklo (s příměsí olova) – nejznámější jeho použití je asi v křišťálových lustrech či jako broušené vázy, ale používá se i pro výrobu jiných umělecky pojatých nádob.
Péče a údržba skla
- Sklo se snadno myje.
- Je vhodné i do myčky.
- Je však třeba dávat pozor na nárazy a údery, neboť je křehké.
- Snese i velké teplotní rozdíly (hlavně borosilikátové varné sklo).
Přednosti a slabiny skla
| + | - |
|
+ Sklo je hygienické a chemicky odolné. |
- Sklo je křehké. |
Nerezové termolahve z kolekce Tipperleyhill s dvoustěnnou vakuovou izolací a kvalitní nerezová sítka – perfektní spojení stylu a praktičnosti pro horké i studené nápoje
Nerezová ocel
I když se s nerezovou ocelí u našich vybraných druhů nádobí setkáváme jen okrajově, rozhodli jsme se nerez do našeho průvodce přece jen zařadit. Nerez je takový moderní superhrdina mezi materiály – je prakticky nezničitelný, hygienický a nadčasový, proto jej najdeme především jako precizního pomocníka tradičnějších materiálů.
V konvicích si nedokážeme představit dokonalejší jemné sítko, než je to z nerezi, a potřebujeme-li přenosnou láhev či termosku, která vydrží téměř cokoli, sáhneme také po těch z nerezové oceli.
Co je nerez či nerezová ocel
- Nerez je v zásadě slitina železa, uhlíku a chromu s minimálně 10,5 % chromu.
- Může však obsahovat i další prvky (nikl, mangan, molybden a další).
- Nerezová ocel je odolná vůči korozi.
- Je pevná a velmi trvanlivá.
Vznik a vývoj nerezové oceli
Nerezová ocel, známá také jako korozivzdorná ocel, je poměrně nový materiál (byla vynalezena na počátku 20. století), ale svou podstatou navazuje na 3000 let dlouhou historii zpracování železa.
Železo změnilo vývoj lidstva, ale mělo jeden závažný nedostatek – rezivělo. Koroze brzdila rozvoj, odolnost i trvanlivost železných výrobků, ať už se jednalo o ocel či litinu. U litiny se odolnost vůči korozi částečně řeší smalty či glazurami, ale ocel si musela počkat až do roku 1912 na anglického experimentátora Harryho Brearlyho, který fakticky vyrobil první slitinu oceli a chromu, která významně odolávala korozi. Patentovali si to však lidé od Kruppa, a tak zpočátku byly nerezové výrobky určeny převážně jen pro velká průmyslová zařízení.
Opravdovou široce použitelnou duplexní nerezovou ocel vyrobili až roku 1930 ve Švédsku a od té doby prošla ještě dalším vývojem. Nerezová ocel se za necelé století stala důležitým materiálem v mnoha průmyslových odvětvích díky své pevnosti, hygienickým vlastnostem a odolnosti vůči chemikáliím a teplu. Proto je tento materiál tak oblíbený i při výrobě nádobí či příborů. Kombinace železa, uhlíku a chromu, někdy s přídavkem niklu, molybdenu nebo manganu, vytváří kov, který je nejen krásný na pohled, ale také velmi funkční a odolný.
Výrobní proces nerezové oceli (zjednodušeno)
- Rozpuštění a extrakce surovin (tavení železných slitin a jejich čištění).
- AOD (argonová dekarbonizace kyslíku) – fáze čištění přechodné slitiny.
- Vakuové oduhličování (VOD) – další fáze čištění přechodné slitiny.
- ESR (přetavování elektrostruskou) – odsiřování a vnitřní čištění.
- Vakuové obloukové přetavování (VAR) – tavba finální slitiny.
- Kontinuální odlévání a vytvrzování.
- Válcování, řezání a povrchová úprava.
- Další speciální úpravy kovu, popouštění a leštění povrchu.
Přednosti a slabiny nerezové oceli
| + | - |
|
+ Je extrémně odolná. |
- Může se poškrábat – umývejte ji proto jemným mýdlem a měkkou houbičkou a vyvarujte se abrazivních čisticích prostředků a brusných houbiček, které mohou povrch poškrábat. |
Speciální povrchové úpravy materiálů
Glazura
Glazuru si můžeme představit jako jakýsi oděv, do kterého oblékáme keramiku, kameninu i další materiály, a obdobně i funguje – své hostitele chrání i zkrášluje. Glazura je sklovitý povlak, který se taví spolu s výrobkem při vysokých teplotách a spojí se tak s jeho povrchem.
Co je glazura
Glazura je jemný anorganický prášek (z rozemletých různých příměsí) rozpuštěný ve vodě.
Druhy glazur
- Transparentní (průhledné).
- Krycí (neprůhledné).
- Matné nebo lesklé.
- Různě barevné.
- Speciální efektové – krakelovací (vytvářející dojem prasklin), krystalické, solné (nanášené pomocí výparů v peci) a jiné.
Výrobní proces glazování
- Příprava glazury (jemné mletí surovin).
- Nanášení (máčení, polévání, stříkání).
- Výpal (glazura se roztaví a spojí s povrchem).
K čemu glazura slouží
- Vytváří nepropustný povrch výrobku.
- Chrání před vnějšími vlivy.
- Usnadňuje čištění.
- Dodává estetický vzhled.
Nádherná kolekce smaltovaných hrnků – jsou stylové, odolné a ideální na horké čaje, voňavou kávu nebo i něco ostřejšího. Strávíte s nimi pohodové chvíle doma i venku.
Smalt
Smalt je v něčem podobný glazuře, i když je určen spíše na výrobky z kovu. Pro kov je to něco jako brnění – chrání jej před korozí, a přitom může vypadat i velmi dekorativně.
Co je smalt
- Smalt je speciální sklovina nanášená na kov.
- Vypaluje se při teplotách 750-850 °C.
- Vytváří odolný a hygienický povrch.
Výrobní proces smaltování
- Očištění kovového povrchu.
- Nanesení základní vrstvy.
- Vypálení.
- Nanesení krycí vrstvy.
- Druhý – tedy finální – výpal.
Vlastnosti a použití smaltu
- Smalt chrání kov před korozí.
- Vytváří nepřilnavý povrch.
- Je hygienický a lépe se čistí.
- Smalt je odolný vůči vysokým teplotám.
- Je třeba dávat pozor na mechanické poškození smaltu, ať úderem, nebo přílišným drhnutím. Pod odštípnutým nebo odřeným smaltem dochází totiž ke korozi kovu.
Doplňky
Bambus
Bambus je přírodní rostlinný materiál, používaný na ručně vyráběná tradiční sítka na čaj.
Výhody a nevýhody bambusu
| + | - |
|
+ Čistě přírodní a ekologický výrobek. |
- Má větší mezery, proto je vhodnější pro velkolisté čaje. |
Papírové filtry
Papírové filtry na kávu nebo čaj jsou speciální kapsy většinou kónického tvaru, které jsou vyrobeny z filtračního papíru. Filtrační papír je plošný lehký materiál z přírodních rostlinných vláken. Úkolem papírových filtrů je co nejdokonaleji (a nejjemněji) přefiltrovat nálev ze zrnek kávy nebo lístků čaje, v čemž nahrazují méně jemná sítka.
Výroba filtračních papírů
Filtrační papíry se vyrábí mokrým procesem – sedimentací vláken z vodní suspenze. K výrobě se používá celulóza a často konopná či bambusová vlákna.
Výhody a nevýhody filtračních papírů
| + | - |
|
+ velmi jemné filtrování, délka však záleží na hrubosti mletí zrn i specifické hustotě filtračního papíru |
- tvoří odpad |
Přání na konec
A tady končí naše putování světem surovin a materiálů, z nichž jsou zhotoveny hrnky, misky, konvice či celé soupravy pro přípravu a servis čajů či káv.
Snad vám tyto informace pomohou se zpřesněním představy, na co se máte při výběru toho či onoho výrobku zaměřit. Přejeme vám, aby od nynějška byla každá vaše volba šťastná a aby vám každý váš nový člen domácnosti přinášel radost i užitek a sloužil ku spokojenosti!
Doporučené produkty12
Termolahev Králík elegán
Litinová čajová souprava Jang
Vysoký bílý hrnek Strom
Skleněný hrnek Kaktus
Modrý smaltovaný hrnek Kočky
Termolahev Lord Cockapoo
Hrnek Westík sedící
Hrnek Nordic blue tiles IV
Litinová čajová souprava Sendai
Hrnek Duhoví ptáčci
Hrnek Sloní rodinka
